1) Jak si se ke karate dostal?
Začalo to všechno na střední škole, kdy jsme v rámci tělesné výchovy měli ukázku karate v podání začínající ústecké školy karate Kamura-ryu Shotokan. Získali tenkrát u nás asi půl třídy.
2) Proč karate a ne třeba hokej či fotbal ?
Nikdy jsem nebyl moc fanda fotbalu,nebo hokeje. Nelíbí se mi přístup trenérů ke svým svěřencům, sprosté nadávání atd. Navíc, už od malička mě bavily filmy o bojových sportech, mým favoritem byl Karate tiger 1 – neustupuj, nevzdávej se! Chtěl jsem být jako hlavní hrdina… a klukovský sen se stal skutečností, teda alespoň z části.
3) Tvůj klub je hodně mladý, ale již získal mnoho ocenění. Kterého si ceníš nejvíce ?
Tak nejvíc si cením postavení klubu, který se přes svůj mladý věk stal se nejúspěšnějším klubem Kladenského okresu, pravidelně dobře reprezentujeme naše domovská města a podařilo se nám obsadit 3. místo v kata dorostenek na Mistrovství ČR. Velmi si cením také uznání lidí, kteří karate žijí a rozumí tomu, co dělají, především Karla Kesla a mého trénéra Míly Kabeše.
3) Co pro tebe vůbec znamená dělat trenéra a vedoucího tvého klubu ?
Je to taková moje životní cesta, výzva, kterou jsem si dal na svém začátku karate-do. Klub pro mě znamená vše, především možnost realizovat své sny, přání, a dát možnost všem zájemcům o kvalitní trénování sportu, který mám rád. Uvědomuji si, že ti, kteří se rozhodli jít po cestě karate se mnou, se dali na náročnou cestu plnou překážek, na které jim nic neodpustím, ale jsem rád, že i mí žáci už vědí, že jen pouze náročná cesta nese dlouhodobě ovoce.
4) Jak si se propracoval až na tu úroveň, kde jsi nyní ?
No, za to všechno můžou trenéři Kabeš a Leška. Byl jsem u začátků Kamura-ryu a naše skupina byla jakousi pokusnou skupinou, kde kluci zkoušeli všechny možné náročné tréninkové postupy. Z tréninku jsme občas ani neodešli, ale byli jsme odtaženi. I když dnes už se používají trošku jiné tréninkové metody, já jsem rád, že jsem měl možnost si takové tréninky vyzkoušet, vyzkoušet si jejich výsledek a nechat se inspirovat i pro můj trenérský post.
6) Na jaké úspěchy si nejvíce pyšný ?
Jako velký úspěch beru činnost mého klubu, myslím, že dělá dobré jméno sportovnímu karate, že se nám podařilo vytvořit z něj dobrou základnu pro děti i mládež a dospělé, kteří se o tuto disciplínu zajímají. Mým osobním úspěchem poslední doby je to, že se mi podařilo konečně skloubit svou práci a život karate, že mohu pravidelně trénovat sebe, i své děti.
Z pole soutěžního karate jsem nejvíce pyšný na mladou závodníci Andreu Hovorkovou a jsem rád, že se v méně i středně pokročilých žácích začíná tvořit nový závodní potenciál našeho klubu.
7) A teď zase naopak, co by jsi nejraději úplně vymazal ?
Nic bych nemazal. Pochopil jsem, že všechno, co se děje, se děje z nějakého důvodu, který občas pochopíme později. Jsem rád i za všechny špatné zkušenosti, díky kterým jsem zjistil, že tím směrem má životní cesta ani cesta karate nevede.
9) Máš nějaký vzor nebo stále hledáš ten správný idol ?
Tak mým vzorem je bezesporu můj trenér Míla Kabeš z ústeckého klubu karate. Je to člověk, který má rád karate a dělá pro své svěřence první poslední. Líbí se mi hlavně jeho výdrž a tréninkové metody.
10) Co si myslíš celkově o karate v našem okresu či kraji ?
Co se týče našeho okresu, byl bych rád, kdyby naše děti získali v disciplínách kata rovnocenné soupeře, kteří je budou tak trošku „hnát“ výš.. V rámci kraje jsem rád, že mohu spolupracovat a setkávat se i s dobrými kluby, vedenými lidmi, kteří mají podobný přístup ke karate jako mám já a věřím, že i tento rok budeme společně dobře reprezentovat kraj i na republikových závodech.
11) Jako konkurence mnoha jiným klubům jsi se jistě potkal s nevolí, můžeš nám trochu prozradit ?
Já myslím, že to není až tak žhavé, v republikovém měřítku nemáme problémy, naopak se snažíme poučit se i ze zkušeností jiných klubů. Na Kladensku jsme před 5 lety otevřeli nový klub karate, který ukázal nový směr a přístup. Dost lidí za námi jde, i když je naše cesta náročná a děti nedostanou nic zadarmo…někteří z konkurentů to špatně rozdýchávají..
12) Nedávno jsi byl i svědkem tvé veřejné pomluvy na soutěži, jak si na to reagoval ?
Byl to jen slabý pokus jednoho z členů Středočeského svazu karate nám uškodit před očima široké karate veřejnosti při slavnostním ceremoniálu na únorovém Prague open. Problematiku nemá smysl rozebírat, je to věc mezi mnou a dotyčným. Myslím si ale, že máme všichni úplně jiné a daleko přínosnější cíle a zájmy, než se věnovat trapné žabomyší válce, která je vždycky o ničem.
13) Myslíš, že názory ostatních zainteresovaných jsou opodstatněné nebo mají jiný záměr?
Vážím si každého názoru, pokud přichází od člověka, který rozumí tomu, co dělá, a žije podle toho, co říká. Ostatní neřeším… nedělal bych pak nic jiného, než analyzoval názory, důvody a pořád něco vysvětloval a na to doopravdy nemám čas.
14) Vím, že ještě stále aktivně trénuješ, jak často a kde vůbec?
Tento rok je to konečně tak, jak jsem si vždy od svého začátku přál.
3x 3 hodiny týdně se věnuji svému klubu a všem tréninkových skupinám, které mám. 2x týdně dojíždím pravidelně do ústeckého klubu karate ke svému trenérovi, kde se připravujeme s hrstkou kvalitních závodníků na soutěže ČSKe a kde probíráme nové tréninkové metody a přístupy.
15) Použil jsi někdy karate v reálném životě, nemyslím jenom fyzicky ale celkově?
Používám ho denně na dálnici do Prahy, kde trénuji trpělivost a sebeovládání. Né, vážně.. Zatím jsem nevyužil fyzicky karate v reálném životě, vždy se to vyřešilo diplomatickou cestou, kterou preferuji. Zcela upřímně musím ale přiznat, že v některých případech bych volil 2x2 minuty na tatami.
16) Co si myslíš o dnešní konkurenci ?
Myslím, že v ČR je spoustu kvalitních klubů, které udávají směr českého karate, a my se jim snažíme vyrovnat a tím posouvat naše i jejich hranice. Konkurence je zdravá, nutí tě myslet reálně a udržovat tě neustále ve střehu a v dobré kondici.
17) Jak vypadá tvůj klasický tréninkový týden?
Každé ráno vstávám v 5.45 hod. a jedu do práce, ze které se vracím cca kolem 14. hod.. Mám zkrácený úvazek, abych se mohl plně věnovat klubu,který je pro mě No.1.. V pondělí a středu potom jedu do Ústí na svůj trénink a vracím se v nočních hodinách. V úterý, čtvrtek a pátek po práci jedu do tělocvičny, kde se pro změnu věnuji svým dětem. Po tréninku jdu 2x týdně do posilovny. Večer potom věnuji administraci klubu, přípravě tréninků a akcí a snažím se jít rozumně taky spát, abych byl ráno fit v práci. Víkendy potom věnuji závodům, soustředění, a když je konečně volno, tak relaxuju na stěně, kole či jiné aktivitě, co to jde.
18) Jaké jsou tvé plány do budoucna, myslím osobní ale i v klubu, pokud to není tajemství ?
Rád bych dále posouval klub a mé žáky k lepším výsledkům, v rámci mého trénování bych chtěl navázat na úspěchy ústeckého kata teamu z minulých let.